horoskopy na dnešní den

Víte, co je to metempsychóza?

Metempsychóza je starodávná nauka o stěhování duší. V podstatě jde to část uznávané vědy, která se k nám dostala jako střípky poznání posbírané po potopě světa. Její kořeny sahají do daleké minulosti ještě před potopu. Tam, kdesi v dávných dobách, v daleké minulosti, existoval pradávný komplex znalostí, dodnes zahalený závojem tajemství a závojem času. Těžili z nich učenci nového věku jako byl Platón, Aristoteles, Sokrates a další.

Máme-li i my pocit, že lidský život je cestou, určenou k ukončení utrpení ve své hmotné existenci, pocit, že hmotný pokrok není schopen ani určen k odstranění tohoto utrpení, pak se podívejme na metempsychózu podrobněji.

Filosofie tehdejší doby pohlížela na duši jako na nesmrtelnou. Viděla duši, která použije smrtelné tělo a po jeho opotřebování se přesune do těla dalšího. Lidského, zvířecího nebo těla rostliny, neboť i ty, podle této nauky, mají duši. V podstatě záleželo jen na kvalitách té které duše, kam se mohla a nebo také nemohla vtělit a kde směla a měla prožít další kus svého pozemského putování. Duše byla připisována i některým přírodním, avšak neživým objektům. Měly ji kameny, skály, řeky, moře. Za živé se navíc pokládaly i planety, živá byla naše Země i Slunce.
Toto učení je doposud rozšířené ve východních učeních jako je buddhismus, hinduismus. bráhmanismus. Podíváme-li se na hinduismus, který je považován za nejstarší náboženství světa a to ještě před jeho reformou v prvním století, kdy byl do něj zaveden kastovní systém, uvidíme obrovské množství bohů. Spatříme základ hinduistické víry a to zákon karmy. Tento karmický zákon říká, že každá duše žije vícekrát, přičemž tělo, do kterého se převtělí je určováno podle skutků v životě minulém.

Metempsychóza, představa o stěhování a převtělování duší zemřelých je k nalezení i v západní kultuře. Například v keltském druidismu, orfismu, pythagoreismu, theosofii. I zde je východiskem prastará myšlenka o putování duší, myšlenka, že příroda na Zemi i celý svět žije jediným celistvým životem. Je zde představa jedné světové duše, která je základem pro všechny tvory. Podle svého citu, se duše oděje do materiálního těla, v němž má jediný úkol. Má pochopit svoji podstatu. Aby se tak stalo, musí projít dlouhým poznáváním života v jeho různých podobách. K prozření u ní dochází výhradně skrze její osobní účast, osobní hodnocení a osobní volby. Poté duše musí absolvovat opět přímé osobní procítění výsledků svých vlastních skutků. Po nějaké době tak začíná chápat, kde je její opravdová cesta a tím se osvobozuje z koloběhu smrti a zrození. Je schopná návratu do svého prapůvodního stavu. Do stavu klidu a nečinnosti. Do spokojenosti, ve které vědomí obsahuje veškeré poznání, se kterým není potřeba nijak manipulovat, neboť blaženost přináší nechtění.

V modernějším pojetí můžeme říci, že metempsychóza nám pomáhá v poznání, co je pro nás dobré a co špatné. S její pomocí se můžeme naučit ekonomicky zacházet s naší energií, která se zbytečně vyčerpává našim neustálým hodnocením, chtěním i odmítáním. Což se obvykle manifestuje jako srovnávání, závist, přitažlivost či odpor. Můžeme objevit, že naše dosavadní svoboda nás omezuje a že existuje i svoboda jiná. Spatříme naši duši v její skromné velikosti.