horoskopy na dnešní den

Horoskopy objevují: Naše tvář hovoří za nás i k nám

Naše tvář je důležitou částí našeho těla. Bez ní bychom nemohli vidět, nebyli schopni slyšet, necítili pachy, nevychutnali chutě. V podstatě se na ní nachází všechny naše smysly. Jistě nás tedy neudiví, že právě v ní se zračí důležitá hnutí naší mysli a naše reakce na okolní svět.

Všichni běžně pátráme ve tvářích ostatních a hledáme rysy, které nám naznačí, jak s jejich vlastníky vyjít, co od nich čekat, zda se jich obávat nebo zda jim věřit. Přitom si paradoxně dáváme pozor na výraz tváře vlastní. Dalo by se říci, že si nasazujeme masky, které jen neradi snímáme. Své škrabošky nasazujeme jaksi automaticky, podle příležitosti a podle sociálních rolí. V zaměstnání se tváříme, vážně, důstojně, neohrozitelně, naše rysy dávají najevo maximální dávku našich schopností, které jsou stále ve hře. Při odpočinku naše maska změní výraz k nic neříkajícímu úsměvu, který nemá s naším vnitřním stavem nic společného. Blahosklonně kvitujeme okolí. V rodině, mezi svými nejbližšími, na tento úsměv často ještě přitvrdíme, neboť se obáváme dát najevo rozmrzelost a nesouhlas. Zbaběle se utíkáme pod cizí roušky, neboť píchnout do vosího hnízda, naprosto nehodláme. Nasadíme-li místo úsměvu zamračení a zmlklost, nic to na celé věci nemění. Pro naše nejbližší okolí je to stále pouze demonstrace, nic neřešící póza, v podstatě již známá a situačně očekávaná.

K čemu to vše? Potřebujeme přesvědčit ostatní, že z naší strany je vše v pořádku? Nešidíme nakonec jen sebe? Necítíme potřebu pomoci hlavně sobě? Pod maskou klidu a pohody nebo klidu a nepohody, nám v hlavě víří nespočet myšlenek, možností, nezodpovězených otázek i obav o blaho našich bližních. A ruku na srdce, v souvislosti s obavami o blaho naše. A tak se občas stane, že naše dokonale nasazená maska tíhu okolních okolností dál již neunese a její dokonalost začíná narušovat naše fyziologie. Naše rozpoložení musí ven. Takovým, ještě nevinným, mechanizmem je červenání. Jestliže se nás něco opravdu dotkne tam, kde se podobným podnětům uzavíráme, zčervenáme, ať máme právě nasazenou masku jakoukoliv.
Někdy se však naše dlouhodobě skrývaná nálada dere na povrch ať to stojí co to stojí. Přes veškerou hygienickou i dietetickou péči trpíme úporným akné. Na rukou nám vyráží ekzém. Podivná vyrážka nebo opar zhyzdí náš obličej právě v nejméně příhodném okamžiku. Naše tvář prostě hovoří k našemu okolí za nás. A přeneseně hovoří i k nám, říká nám: Tahle dermatitida je pro tvého povedeného spolupracovníka, co na tebe stále křičí a ještě k tomu prská, nebo: Opar máš z toho, že dnes musíš hovořit na schůzi o tématu, které ti je proti srsti a které měl odříkat onen prskající spolupracovník. Jednoduše, na tváři, alias nasazené masce, se nám vyrazí to, co mělo vyrazit jinde. Tím pak obdarujeme své okolí, neboť jsem to neudělali svým bezprostředním, přímočarým výrazem tváře. Jestliže jsme nakonec pochopili tyto souvislosti těla a mysli, potom jsme v půli cesty k uzdravení. Uzdravení dermatologickému i duševnímu. Podaří se nám nahlédnout pod masku nás samotných, která klame i nás. Do našich opravdových pocitů, zraněných sebecitů, deziluzí. Teprve po tomto náhledu jsme schopni se naučit jak je vyjádřit, aby z nás nemusely odcházet touto krkolomnou cestou. Naučíme se zbavovat se obav z našeho hodnocení na vědomé rovině a zejména strachu při vyjadřování našeho sebeurčení. Budeme vědět, že komunikace s okolím, které v nás vyvolává pocity frustrace, je možná prostřednictvím společenského chování a jeho norem a že je to jediná forma, která pomáhá uvolnit napětí a najít lepší cesty.