Všichni to známe. Tlačíte přeplněný nákupní košík skrz supermarket, v němž je všechno dobré a nezdravé-od koblih přes sušenky, párky až po tabulky čokolády. Uklidňujete se, že to všechno přeci není pro vás ale pro děti, manžela, přítele.... Nezáleží přeci na tom, že manžel zítra odjíždí na služební cestu, že děti zrovna zmizely na školu v přírodě nebo že s přítelem vlastně ještě nebydlíte (ale co až přijde na návštěvu,že). No a mimo to - vy osobně jste vlastně na dietě!
Strávíte tedy hodinu nakupováním v naprostém popírání všeho, co by zabránilo koupit oblíbenou sladkost, která ale jen přispěje faldíkům na bříšku a v jednom obalu zahodíte vypocenou hodinu aerobicu.
Experti toto nazývají sebe-sabotáž. To znamená, že největší překážkou k vytouženým cílům, jste vlastěn vy sami! Ať už je to sekretářka, umírající po povýšení avšak pravidelně chodící pozdě do práce, nebo žena, co si stěžuje na málo pozornosti od svého manžela, když na něj přitom v jednom kuse ječí kvůli neumytému nádobí či pohozeným ponožkám. A tak se stáváme sami sobě tím nejhorším nepřítelem. Nejtěžší na této situaci ovšem je to, že si ji vůbec neuvědomujeme. Nevědomě reagujeme na stersové situace chováním, ketré ubližuje především nám samotným. Podle nedávných výzkumů experti došli k závěrům, že lidé se chovají nejvíce sebedestruktivně čtyřmi hlavními způsoby: popíráním, zbytečnými obavami, závistí a strachem z reakce okolí. Zní vám to povědomě? Pak čtěte dál.
Popírání
To znamená napříkald to, že sami sobě popřeme fakt, že jsme právě zničili svou pečlivě udržovanou dietu snězením extra 1000 kalorií nebo měsíční rozpočet utracením 5000 Kč za exluzivní oblečení.
Co dělat: Občas jsou podobné akce v pořádku (každý přeci ví, že sloupeček čokolády o půlnoci nemá žádné kalorie:) ale dávejte si pozor, aby jste dlouhodobě nelhali sami sobě. Spíše se snažte dopátrat, proč máte tendenci sníst celou tabulku čokolády nebo vyrazit na šílené nákupy. Je to proto, že vám přítel večer nezavolal a nechal vás sedět doma? Zkluste místo toho obvolat pár kamarádů a místo kalorické bomby vyrazit třeba na dvě hodiny do posilovny vybít si vztek. Budete se zaručeně cítit lépe než po osamocené půlnoční hostině, osolené slzami.
Obavy
Máme je každý, je to tak trochu lidská nátura. Sebedestruktivní účinky se ovšem můžou vvyskytnout v případě, kdy ztrácíte zbytečně moc času a energie řešením porblému, který není ve vaší moci nijak změnit. Výzkumy také ukazují, že zvláště v případě žen může přebytečné obavy vést až k depresím a vzteku, které je mohou emočně paralyzovat.
Co dělat: Veďte si diář obav. Studie prokázaly, že lidé, kteří si poznamenávají své obavy a píší o nich jsou méně náchylní depresím než ti, co tak nečiní. Mají totiž pocit, že si umí utřídit myšlenky a také jim to dává pocit kontroly nad věcí. Vždy se méně bojíme toho, co dokážeme pojmenovat.Také velmi pomáhá vizualizovat si situaci, které se obáváme. Máte například strach ze šéfa, který s vámi chce zítra vážně mluvit? Představte si sami sebe v jeho kanceláři, vymalujet si veškeré možné situace, co asi řekne on a co by jste odpověděli vy. Situace se vám stane známější a strach se zmírní.
Závist
Jak typické, když nám něco nejde, je mnohem jednodušší vidět úspěchy jiných než věnovat energii zkoumání, kde jsem udělal chybu já a co s tím mohu udělat, abych celou situaci zlepšil...
Co dělat: Když závidíme, koncentrujeme se na všechno, co nám nevyšlo a co zvládli ostatní. Pokuste se tedy poněkud přehodit své myšlení. Napříkald, rozjíždíte li svůj vlastní podnik, zaměřte se na tři nové zákazník, které máte a ne na těch dvacet, co obstarává váš konkurent. Každý věčer, až si budet čistit zuby, si v hlavě promítněte, co jste za ten den zvládli...budete překvapeni, na kolik věcí si vzpomenete!
Ztrach z kritiky
Většina lidí má obavu z odezvy, zpětné vazby od okolí, protože se bojí kritiky. Ale pokud nebude chtít slyšet názor druhých, nikdy se nedozvíte, co děláte špatně. Budete stále setrvávat ve svém sebedestruktivním chování.
Co dělat: Pokud se záležitost týká něčeho osobního, zeptejte se přátel. Nemusíte s nimi nutně strávit hodinu na kávě, často posláním emailu s prosbou o názor je dostačující. Pokud jde o něco v práci, poraďte se s kolegy, kterým věříte. I na kritice se dá najít spoustu pozitivního, především vám pomůže odhalit slabiny a vypracovat se k dokonalosti.
Ovšem rozhodně si neberte kritiku příliš k srdci. Pokud vám například kolegové řeknou, že nejste dobrý v naslouchání druhých a neustále skáčete do řeči, berte to jako konstruktivní kritiku a soustřeďte se na odstranění tohoto problému. Samozřejmě také musíte rozlišivat, kde skutečně jde o konstruktivní kritiku a kde jen o prázdné tlachání. Od jednoho člověka neberte ohlas vážně. Od dvou se už zamyslete.