horoskopy na dnešní den

Horoskop a historie: „Prášek dědiců“ a jedy

Jedy a jejich úloha v dějinách? Všichni dobře víme, k čemu se používaly. Podlehl jim Amenhotep IV., král starobylého Egypta, jejich podání nepřežil Napoleon, Leopold II. a velká řada dalších. Římský císař Nero se pomocí kyanidu běžně zbavoval překážejících členů rodiny.

Zneužívání jedů v historii

neužívání jedů lze vystopovat až do let 4 500 př. n. l. Byly používány při lovu k urychlení smrti kořisti a později i nepřátel, a to stále častěji. Kolem roku 300 př. n. l. bylo již běžné, že se jed přimíchával do jídla i nápojů a to v každé společenské třídě. Potřeboval-li se někdo někoho zbavit, stačilo mu v podstatě jen odhodlání. Jed si mohl celkem snadno opatřit. Pokud nebyl přistižen při jeho podání, jeho čin mu často prošel, neboť dokázat smrt způsobenou jedem v té době a mnohá následující staletí nebylo možné. Jakmile se našel způsob, jak jed v těle oběti zjistit, byl ihned nalezen jed jiný, často ještě zákeřnější, po kterém smrt vypadala jako přirozená. A tak vznikaly jedy stále nové a nové.

Jedy v jídle a jiné

V určité době nabylo travičství opravdu hrozivých rozměrů. Mnozí zámožní lidé v obavě o svůj život preventivně užívali malé dávky jedů, aby byli schopni přežít podání běžné smrtelné dávky. Také první porci jídla předkládali svým zvířatům. Některé jedy však působily až za delší dobu, a tak se intenzivně hledaly i protijedy. Mithridatés VI., král pontský, který žil v 1. století před Kristem se stal v hledání protijedů doslova průkopníkem. Důvodem byla jeho panická hrůza z vlastní otravy. Začal hledat různé protijedy a testoval je na vězních. Denně pojídal jedy v malém množství a získal na ně vysokou toleranci. Nakonec se stal objevitelem kombinace bylin, které působily jako protijed. Tento bylinný prostředek držel dlouho v tajnosti. Po smrti byly jeho zápisky z pokusů přeloženy do latiny a zveřejněny. Kombinace více než padesáti bylin se pod názvem Mithridatium začala používat v nápoji jako všelék a protijed.

Oblíbeným jedem byl dlouhou dobu Arzenik, ve vodě špatně rozpustný bílý prášek bez chuti a zápachu. Příznaky otravy se podobaly žaludeční a střevní kolice a lékařům dlouho nebylo jasné, jak ho prokázat. Arzenik byl velmi obávanou tichou společenskou zbraní. Byl lehce dostupný a používaný kde kým ke zbavení se nejen nepřátel, ale i příbuzných, kteří stáli v cestě k dědictví. Právě proto se mu přezdívalo „prášek dědiců“. Jeho použití bylo až příliš snadné. Kromě podání v jídle či víně, stačilo jednoduše i jen napustit něčí osobní věc, spodní prádlo, oblíbenou knihu, polštář a pak pouze počkat. Při kontaktu z kůží se jed do těla rychle vstřebával. Arzenik byl velmi oblíbený zejména ženami. Za všechny uveďme markýzu de Montespan, milenku krále Ludvíka XIV. Žádná jiná králova milenka si před ní nebyla jista svým životem a opravdu zpravidla nepřežila. Teprve na začátku 19. století byla nalezena metoda k zjištění arzeniku v těle.

Dalšími obávanými jedy byly strychnin a cyankáli. Strychnin se získával ze semen kulčiby dávivé. Jeho aplikace však vyžadovala ohled na jeho velmi silnou hořkost. Cyankáli neboli kyanid draselný, byla bílá krystalická látka, páchnoucí po hořkých mandlích. I tato se vstřebávala kůží a inhalací. V období nacismu s sebou vyšší důstojníci nosili ampulku s kyanidem draselným, kterou se mohli kdykoliv usmrtit, bylo-li by třeba. Ve formě kyanovodíku ho používali nacisté v plynových komorách a dosud je používán i při některých popravách v USA.

Mnohdy si ani neuvědomujeme, kolik potenciálních jedů se kolem nás vyskytuje. Popularitu samozřejmě získaly ty, které účinkují i ve velmi malém množství. Jen namátkou dioxin, botulotoxin, rtuť, polonium, plutonium. V podstatě každá chemikálie je jedovatá, záleží jen na jejím množství.