horoskopy na dnešní den

Existují domácí duchové a skřítci?

U starých Řeků a Římanů byli domácími bůžky penáti a lárové. Penáti bůžkové míst, lárové bůžkové rodiny. Opatrovali domácnost a chránili domácí blahobyt. Jejich obrazy bývaly rozvěšeny v domech a rodinou uctívány, zejména o rodinných svátcích.

Slované měli zase svoje skřítky, šotky a hospodáříčky. Skřítky, šotky, zmoky, plevelce, plivníky nebo rarachy. Dávávali jim zbytky jídel, čímž jim symbolizovali jejich přijetí do rodiny a přání, aby v noci mnoho nehřmotili a střežili dům i majetek.

Odjakživa lidé věřili na skřítky a podobné bytosti. Žili s nimi ve svých domech v míru a jednotě. Skřítkové měli prospěch z jejich péče a zájmu, měli své jisté obydlí a cítili se přijati, lidé se v jejich blízkosti a jejich prostřednictvím cítili jistější ze strany neznámých duchovních sil. Domácí duchové a skřítkové na sebe pak přebírali i část zodpovědnosti za rodinné štěstí, rodinný majetek a hospodářství. Mnoho lidí, dnes znovu objevuje tyto bytosti ve svých domech a komunikuje s nimi.

Popis chování i práce domácích skřítků je všem jaksi důvěrně známý. Opravdu jen z pohádek? Skřítky vidíme jaksi obecně jako důvěrné ochránce domu i jeho okolí před zloději a cizími ne příliš přátelsky naladěnými skřety. Usídlí se malý skřítek uvnitř stavení, pak se o ně i neúnavně stará. Žijí ve stodolách, někdy v přístěncích či ve zdech v místech kde mají co největší soukromí. Jsou velmi pracovití a čistotní. Avšak co se týká jejich zevnějšku, nijak na něho nedbají. Chodívají bosí, nazí a mají-li přece jen něco na sobě, působí ošuntěle. Za svoji námahu očekávají přijetí rodinou, zbytky jídla a misku mléka. Ostatní dary u nich vyvolávají spíš odpor a pocit zmaru.
O přítomnost skřítka v domě svědčí noční šramocení. S výsledky jeho podnikání se pak setkáváme přes den, kdy některé věci nemusí být na svých místech nebo jsou uklizeny s jinou logikou. Knihy jsou srovnány podle křestních jmen autorů, smeták není v komoře, ale na verandě, podlaha je sice vytřená, ale konečnému efektu musíme ještě trochu pomoci.

Tyto malé pracovité bytůstky mají však jednu vyhraněnou vlastnost. Ani ti nejtolerantnější z nich nemají rádi u členů rodiny lenost. Cítí-li se zneužiti, stávají se spíše šotky, kteří hrají na schovávanou s částmi odložených a neuklizených oděvů, s pohozenými lžičkami, sklenicemi i knihami. Za službu domácímu pánovi pak požadují jeho duši a po jeho smrti obtěžují další obyvatele domu.

Zdá s vám, že jsme se dostali poněkud daleko od reality? Že se jedná o bájnou minulost? Snad ano, vždyť v dnešní době, která potírá vše nadpřirozené, neboť ho nedokáže ovládnout, se setkáme maximálně s údaji o poltergeistu. Jako by to byl tento fenomén, který se dnes ustálil v našich domech. Setkáváme se s hlukem, posunutým nábytkem, vyhozenými pojistkami, hořícími zásuvkami, utrhnutými lustry nebo zabarikádovanými dveřmi. V domech, kde se toto duchovní řádění vyskytne, lidé bydlet nechtějí a tyto domy opouštějí.

Tiší a klidní skřítkové se jaksi vzdálili našem vnímání. A nebo jsme je svou hektickou a přitom bezcílnou činností již vyhnali z našich obydlí? Dříve jim na lidech vadila lenost, lenost, vedoucí nikam. Co jim vadí dnes? Vidí nás přilepené k našim televizím, využívající všechny možné výdobytky techniky, jen abychom sami nemuseli nic dělat. Jako bychom přestali vnímat co je důležité a co ne. A tak se naši skřítkové nejprve mohli cítit zbytečnými a ti, co nás neopustili, se na nás opravdu rozhněvali. Jak to vidíte vy?